Je březen. Předpověď počasí slibuje deštivý víkend, takže je ideální čas vyrazit na čundr. Účast není nijak závratná, 4 kluci (Kuba, Petr, Matěj a Sam) a 2 vedoucí (Vojta a Dejv), nicméně na pohodové chvilky večer u ohně je to tak akorát, pokud ovšem nebude pršet.

Vlakem jedeme do Příbrami, odkud jdeme pěšky do hlubokých a pustých lesů Brd. Stmívá se brzy, takže jdeme ještě asi 2 hodiny potmě. Cesta příjemně ubíhá, povídáme si, a hlavně neprší. Jdeme bez mapy, takže absolutně netušíme kam nás nohy zanesou. Vhodné místo k utáboření nacházíme asi okolo desáté hodiny večer. Než postavíme přístřešek a uděláme oheň, je skoro jedenáct.

K večeři máme chleba se sýrem, a jako delikatesu Dejv peče maso. Následně ještě asi hodinu o ohně diskutujeme na různá témata, až nás do spacáků zahání únava.

Ráno nás probouzí déšť a fakt, že nám povětrností podmínky poněkud rozebraly nepříliš pečlivě postavený přístřešek. Příště trochu lépe, pánové. Takže snídáme musli s mlékem a vyrážíme na další cestu. Hlavním úkolem je najít se na mapě, a dorazit do Hořovic, odkud nám jede zpáteční vlak. To se nám daří asi po 2 hodinách dost vyčerpávajícího bloudění v mírném dešti, respektive v tříšti vodních kapiček unášených větrem. Takové typické norské počasí, ale v českém lese.

Cestou na vlak ještě navštěvujeme jeden starý vojenský bunkr, kde jsme asi déle, než je zdrávo, protože pak musíme trochu dobíhat vlak. Celkově to bylo náročné, ale krásné. 3 ze 4 kluků řekli, že by šli znovu.