Cesta autem byla příjemná až na kolonu za Prahou. Když jsme dojeli na místo, byla už tma a ostatní nás přivítali klikováním na cestě, že prý to mám rád. Což určitě vymyslel Dejv, za což jsem mu nesmírně vděčný. Hned po příjezdu kluci zjistili, že když se běhá po schodech do prvního patra, dělá to rachot jako když padá celá chata, což samozřejmě způsobilo masové běhání nahoru a dolů. Toto běhání jsme ještě podpořili přísným zákazem pod hrozbou klikování, takže kluci běhali a k tomu ještě klikovali. Celkově to byl dost sportovní večer.

společné foto

(Zaslal Adam) V pátek večer byla noční bojovka. A já jsem šel, ale neviděl jsem žádnou svíčku, která ukazovala cestu k cíli. Tak jsem začal volat o pomoc. Šel jsem dopředu, prozkoumat terén a případně zahlédnout svíčku. Svíčku jsem našel, ale byla zhasnutá. Naštěstí jsem uviděl další, která svítila a tak jsem věděl, kudy jít dál. Neztratil jsem se, došel jsem úspěšně k cíli a zase zpátky. Když se vrátil Vojta z bojovky, tak jsem se ho ptal, jestli slyšel moje volání o pomoc. A on mi řekl, že slyšel, ale že to nebylo dostatečně zoufalé volání o pomoc. Musím se příště polepšit a nacvičit zoufalý křik.:-)